Trochu vážnější téma...

Tento článek jsem se rozhodla napsat jako uvedení situace na pravou míru...
Na facebook ho postovat nebudu. Přečte si to jen ten, kdo to tu tak nějak sleduje i bez FB.
Je toho plná zpovědnice. "Válka" mezi Maruškou aka Ayuzawou a mnou. Jenže ona to žádná válka není a ani nebyla.

Začalo to tak, že mi Maruška psala o rady ohledně lolity. Pokaždé jsem jí radu dala. Poslala mi svůj outfit, abych jí řekla, co si o tom myslím. Vždy jsem jí napsala, co se mi tam nezdá a jak bych to vylepšila. Když jí něco fakt neslušelo, řekla jsem to upřímně... Nebudu přeci chválit něco, co není dobré. To se nedělá. Taky si cením toho, když mi někdo řekne - Yuki/ Verčo, ne e... Toto se ti nepovedlo. Zkus ubrat tohle a tohle a dej tam tohle. Bude to tak lepší.

Maruška mou kritiku nikdy nevzala. Vždy se ohradila tím, že kritika ostatních byla ale dobrá a že jí to kritizuju zle jenom já. Takže i když prosila o radu, byla jsem za tu špatnou, protože jsem jí radu dala.
Situace se začala přiostřovat. Maruška si nedala říct... Anonymům se to nelíbilo a začaly ji anonymně hejtit. Je mi jasné, že si plno lidí, včetně Marušky, myslelo, že jsem to psala já, ale nepsala. Psala jsem jí jedinou věc a pod tu jsem se podepsala... Proč bych jí psala hejt, když jí všechno, co se mi nelíbí napíšu??? Napsala jsem jí i narovinu, že se mi nelíbí, že lolitu nosí jako cosplay. Řekla mi, že nenosí, že to bere opravdu jako módní styl a má ji ráda. Dobrá tedy, řekla jsem si...

Postupem času, když pokaždé, co chtěla radu, mě odpálkovala slovy, že jí se to zdá dobré a zas se to nelíbí jenom mně, jsem začala být chladná. Odpovídala jsem stručně, jasně, sem tam něco okomentovala... Pak se začala navážet do Káji a to mě dost naštvalo... Po tomhle si mě odebrala z přátel. Celé to vyvrcholilo po incidentu se Sushi srazem.

Kája, Ruki a já jsme se měli už v říjnu sejít na sushi. Přijela jsem do Prahy, ale ani ne hodinu na to mě Ruki s Kájou vezli zpět domů, protože mi bylo tak neskutečně zle. Dan mě pak večer odvezl do nemocnice, protože se to nelepšilo a z příjemného mini srazíku byl výlet do nemocnice...

S Rukim a Kájou jsme se domluvili na jiné datum. Protože mám maximálně 1 volný víkend v měsíci, museli jsme se domluvit o měsíc později, tedy na listopad. Padl nápad, že bychom z toho mohli rovnou udělat sraz na sushi. Že by jistě chtělo jít více lidí a bude legrace. Protože chtěla jít i moje ségra a přátelé, co nejsou v lolitě, pojmenovali jsme událost Harajuku sraz.

V té době Maruška měla na fb halloweenský Harajuku sraz. Všimla si, že jsem ten sushi sraz též pojmenovala Harajuku, vzala to jako útok na její sraz a vyhlásila mi válku... založila "chlastací harajuku sraz" ve stejné datum, jako byl náš sushi sraz. Já se jí pod tím vyjádřila, že nechápu, proč to dělá, že to nebyl útok na ní a není to schválně... No...byla jsem krapet ostřejší, protože už mi to všechno lezlo fakt na nervy. Po tomhle si mě zablokovala.

Její odplata přišla v podobě anonymních hejtů nejen na Zpovědnici, ale i na Přiznání Otaku. To už jsem si řekla dost a rozhodla se jí napsat definitivní vzkaz s tím, že už na její výlevy reagovat prostě nebudu a konec...

O pár dní později si mě odblokovala a přišla mi dlouhá omluva. Omluvu jsem přijala. Ale upozornila ji, že u ostatních to tak lehké mít nebude. Nabídla jsem jí pomoc, když uvidím snahu, že opravdu chce své chování napravit. Věřím, že se lidé mohou změnit k lepšímu, když to chtějí a věřím, že spousta chyb jde napravit. Opět, když se člověk snaží a opravdu chyby napravit chce, jde to!

Nejsem v tom nevinně... Byla jsem na ní dost přísná, ostrá a říkala vše narovinu. Jenže taková jsem byla na každého nováčka a taky budu, protože mně to také pomohlo. Při mých začátcích se se mnou taky mí "strážní andělé" nepárali a vpálili mi, co je na mém coordu špatně. Dodnes, když se s někým radím, protože si nejsem jistá outfitem, je mi říkána kritika narovinu - ne e, tohle ne, tahle barva k tomu nejde. Nevypadáš v tom dobře...

Zkrátka, já Marušce druhou šanci dávám. Pokud jí dají další šanci i ostatní, to záleží na její snaze ukázat, že je doopravdy lepší člověk a to, co jsme viděli doposud, byla jen její uražená naštvaná část.

________________________________________________________________

Abych měla z krku všechno, co mám na srdci...

Už několik měsíců přemýšlím, že odejdu z internetového dění v komunitě. Že zruším blog a budu nosit lolitu jen pro sebe...
Nebaví mě věčné anonymní urážky. Nebaví není to správné slovo, vlastně mi to je líto. 
Spousta lidí říká - neber si to tak. To píše ten nebo ta. Jenže oni si neuvědomují, že mi hejty chodili ještě před nimi. Chodí mi snad od doby, co se nějak dostalo ven něco o mé existenci a mém blogu. Od té doby mi chodí anonymní hejty na zpovědnici, dříve na ask. Ono to člověka dost zabolí a nebýt těch lidí, kteří se mě zastávají nebo posílají Valentýnky, skončila bych s lolitou (pouze internetově) už dávno. Anonymní urážky vyštípaly z komunity nejednu lolitu, není to opravdu nic příjemného. Psala jsem to tu několikrát, že mě ty hejty mrzí a možná jsem i několikrát psala, že si ráda pročítám staré Valentýnky. Stále je tomu tak. Ty Valentýnky mě motivují se snažit dál a nekončit. 

Moji hejtři se rozdělili na dva tábory(snad už od začátku, co na mě hejty načaly chodit) - Ti, co si myslí, že mám nízké sebevědomí a ti, co si myslí, že se za svou "nevinnost" jen schovávám, ale vlastně jsem zlá "svině" (napíšu to bez hvězdiček...Cituji ze zpovědnice) Tohle se taky řeší dost dlouho - je ta tvoje nevinnost jen póza? Se ségrou se chováš teda jinak, tady jsi taková maková, a tady se chováš takhle!
Jsem robot! Chovám se s kýmkoliv stejně, nemám city, nemám nálady, PANEBOŽE!!! JSEM LIVING DOLL!!

Takže, jsem člověk, logicky. Mám své nálady. To, že jsem někdy zticha a nemluvím nebo jsem někdy naopak ukecaná až až a pořád se směju, to jsou prostě jen rozdílné emoce - radost,stud, strach. EMOCE! Pokud člověk není robot, vypadá jinak v jiných situacích.
Je jasné, že budu mít jiný postoj a výraz na fotce, kde mě fotí kamarád/ já, než na fotce, kterou fotí osoba, kterou neznám a navíc na mě kouká XY dalších lidí...
Moje sebevědomí není ani nízké ani vysoké. Je tak nějak, dle mého, zdravé. Dřív bych o sobě mohla říci, že bylo nízké. Teď je však zdravé. 

Neschovávám se za nic. Můžu otevřeně říct, že mě celá kauza čejka+ayuzawa+lolita comm vytáčí, že mě ty hejty vytáčí. Tomu člověku, co tyto anonymní urážky píše, přeju, aby se mu taky stalo něco "hezkého". Navíc pokud nějaký anonymní hejt psal vícekrát... Doufám, že se spálíš, osobo...

To je nejspíše všechno, doufám....abych svůj blog dále nespamovala takovými výlevy.
Pokud jste dočetli až sem, tak máte obrovskou pochvalu neb je to vyčerpávající text.

Hezký večer přeje Yuki♥