Není všem dnům konec

Posledních pár týdnů se začínám dostávat do dosti slušného stresu.
Může za to škola, práce a tak nějak jde jedno s druhým krásně dohromady a působí na můj maličký uzlíček nervů.

Nejdříve práce. Na interním oddělení jsem připravována na trochu jiný druh práce, než jsem dělala doposud. Doteď jsem se spíše starala o pacienty, ale do papírů jsem moc nelezla. Byla to práce sester (já jsem zdravotnický asistent, mám od roku 2004 snížené kompetence, a abych mohla být plnohodnotnou sestrou musím mít vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání)

Na novém pracovišti asistenti dělají práci sester, takže i papíry. Nastal tu pro mě celkem problém. 
Nemám ráda, když kolem pacientů proletím jako kulový blesk, dám jim léky, nějakou injekci, infuzi a šmitec, neprohodím s nimi pomalu ani kus slova.... To tak nemám ráda. Bohužel to jinak nejde.
Hodili mě do vody a já zjistila, že absolutně, ale absolutně nestíhám. 
Protože si nepamatuji všechny lékové alternativy (že se místo Glukophage může dávat i Sortis například) podávání léků je pro mě zdlouhavá činnost. V dekurzu mám napsáno podat tabletu Omeprazolu, hledáte Omeprazol, jenže Omeprazol je Helicid a to vy musíte vědět... Do toho musím připravit a podat ranní, polední a večerní ordinace, léky, připravit ordinace nočním sestřičkám a do toho ještě vyplnit hromady papírů. Do toho vám přijede minimálně jeden akutní příjem a na směně jste 2 sestry na 10 pokojů po 3 - 4 lidech. 
U spousty papírů si myslím, že jsou k ničemu, ale vyplňovat se musí. Pak to vypadá tak, že rychle rychle uděláte, co musíte a zbytek času se hrabete papírama místo toho, abyste se více věnovali pacientům. 
Právě proto, že hodně nestíhám, jsem ve velkém stresu a píšu si papírky všude možně, abych na nic nezapomněla. Domu odcházím s hlavou plnou toho, jestli jsem sestřičce, co přišla na směnu po mně, předala všechno, jestli jsem všechno podané odškrtla v dekurzu, jestli jsem vše zapsala, jestli jsem na nic nezapomněla.... Je toho hodně

Seznamte se - Bobina. Ježek mé sestry. Je moc roztomilá, ale já se jí bojim, protože mě několikrát píchla, sičí na mě a kouše >___< Ale Elišku má ráda... ☺

A do toho škola, protože se prostě vzdělávat musím... Ošetřovatelské postupy zvládám. Stále si stojím za názorem, že vysoká je 100% lepší jak střední, protože tam máte plno fajn lidí, na které je spoleh. Navzájem si pomáháme. Já rozumím tomuhle a někdo tomuhle.
Největší strach mám z Biochemie... Je to pro mě španělská vesnice a v praxi to k ničemu nepotřebuju. Bohužel v praxi nepotřebuju tak 60% látky, co musím na vysoké škole absolvovat a zvládnout. To, co v praxi skutečně potřebuju, nás tam nenaučí, naučí nás to právě ta praxe. 
Místo toho se učíte XY paragrafů, definicí, vzorců a připadáte si v jednu chvíli jako student fakulty životního prostředí nebo právnické fakulty, jen ne ošetřovatelství.

A teď z toho veselejšího soudku! S prvním sněhem se dostavila i má vánoční horečka. Protože jsem dnes, zdá se, napsala test z latiny (latina je těžká.... musela jsem se za to nějak odměnit) udělala jsem si radost formičkami na cukroví a další skořicovo-jablečnou svíčkou! Miluju tuhle vůni ♥ 

Danovi jsem nakoupila nějaké sladkosti, aby měl taky dobrou náladu a s Mitsu a Rukim jsme si KONEČNĚ objednali paraplíčka od AngelicPretty. Dlouhou dobu jsem čekala, než mi naskladní černé a dočkala jsem se ♥ Jakmile dorazilo do Paříže, schovali mi ho a napsali zprávu, jestli o něj mám stále zájem♥♥

Další veselá zpráva a pokud jsem ji už psala, tak si to hold přečtete znovu XDDD Vybojovala jsem si volno v práci a pojedu na Vánoční sraz do Brnaaaaaa ♥♥ Jupííí! ♪♫ Neskutečně se těším!

A asi poslední důvod se radovat - včera mi dorazila bílá spodnička od Madame Muffin. Prvně jsem si kupovala spodničku, tak uvidíme co snese. Zatím nic nepíšu, nefotím. Nechám ji trochu vydechnout z dlouhé cesty, několikrát otestuju XD a pak Vám sem napíšu, jestli je tak super, jako se zatím zdá být ☺


To je všechno, hezký den a krásný víkend Vám přeje Yuki ♥

Shiro vám též přeje hezký víkend!