Hranice mezi odvahou a šílenstvím

Hezký den, název dnešního článku je převzat z jednoho z témat letošních maturitních slohových prací. Úvaha na téma - hranice mezi odvahou a šílenstvím. Jsem hloupá, že jsem si to tehdy nevybrala, ale už neřešme co by kdyby. 
Ze srdce mi spadl obrovský balvan. Den před ústními zkouškami jsem si ráno řekla - DNESKA, DNESKA SE BUDU UČIT! Dokonce mě Dan zval, abych s ním jela do Terezína, Tisé a na historické trhy na zámek. Odmítla jsem, že se budu učit.
....................ne... opět jsem zapla Mall World a koukala na Gordona. Do 30 minut jsem zvedla mobil a - Dane?? Tak já s vámi pojedu... Raději se budu ploužit po památkách, než zase prosedět doma celý den a hrát hry.

Do několika minut pro mě dojel a vyrazili jsme na historické trhy, odtamtud do Tiských stěn, pak do Terezína a pak na večeři. Domů jsem dojela v devět večer. Zase jsem začala brečet, že nic neumím. Dan mi převyprávěl pár knih, které četl, uklidňoval mě spolu s mou sestrou, ale stejně jsem do 3 ráno neusnula. 

Víte...přemýšlela jsem nad tím - Jít k maturitě nenaučená - to je buď odvaha anebo šílenství. Přesně to vystihuje téma té slohové práce. Aspoň jsem si mohla vypracovat pár otázek, ale neeeee. Raději hraju hry, pleju záhonky a hraju si se psama, místo abych se připravovala na zkoušku, která rozhodne, jestli dál budu brigádničit v Albertu NEBO budu jako sestřička pečovat o pacienty v nemocnici. 
Vojta, Danův bratr, řekl, že mě půjde podpořit. Na té škole také studoval, tak aspoň prý pokecá s učiteli a tak. Nebýt jeho, tak to dnes dopadlo jinak.
Usnula jsem tedy okolo 3. hodiny ranní. Zdál se mi sen, jak jdu k ústním se svou třídou z gymplu. S Adélkou a spoustou mých dobrých přátel z tehdejší V4.A. V 6 hodin mi zvonil budík, klapla jsem ho a pokračovala dál ve snění. Zdálo se mi už jak sedím na potítku a připravuju si Deník Anny Frank. Tu knihu jsem si moc chtěla vytáhnout.

jElita Děčína v roce 2012 XD (Já jsem vlevo zkraje ) Evidentně se mi po nich moc stýská. Lepší třídu jsem nikdy neměla...

NAJEDNOU mi zazvonil mobil... A teď bude následovat dialog Já a Vojta
_________________________________________
H-haló?.... *ospale*

No, Verčo? Kde seš? Já už jsem ve škole...

Co?...... Vojto?.... K-kolik je hodin?.........hm... *chvíli ticho* AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!! ONO JE 7!!! JÁ ZASPALA!!!! (vsuvka - šla jsem první na řadu. V 7,30 bylo zahájení, v 7,40 jsem měla jít na řadu) *začíná brečet*

Verčo, v klidu! Do několika minut tam budu, hodim tě do školy, to stihneš! V klidu se oblíkni, to bude dobrý... (kdyby Dan Vojtovi nepůjčil auto a Vojta jel vlakem, tak to dnes dopadlo jinak, ale nepředbíhejme)

J-jo...dobře T___T
________________________________

Jelikož jsem chtěla vstát v 6, abych si umyla vlasy, namalovala se a nějak zkulturnila, musela jsem vše smrsknout do cca 15ti minut. Vystřelila jsem z postele, provedla ranní hygienu, umyla si vlasy a šla si je vyfénovat... Fén byl fuč! Sestra si ho odnesla k dědovi. Volala jsem Elišce, kde je ten starý rozbitý fen (oni z něho šlehaj občas blesky, tak ho nemáme používat ) Eliška mi nebrala telefon. Mezitím přijel Vojta a mě nenapadlo nic jiného, než vyběhnout na balkon a házet a točit vlasama na balkoně, aby to uschlo, drbat je ručníkem a tak. Pak mi Eliška zavolala a řekla, kde fén je. Já si vysušila vlasy, jakž takž. Oblékla jsem si šaty a mohli jsme vyrazit. 15 minut čas - krááásně bychom to stihli, ale to bych se nesměla jmenovat PECHOVÁ, že? Na jedné cestě semafory a na té druhé hňup, kterému to chcíplo na křižovatce a asi 8minut jsme tam stáli. 
Za minutu mělo začít zahájení. Volám spolužačce a skočila mi hlasová schránka. Opět jsem začala panikařit. Nic neumím a ještě přijdu pozdě... a za vše si můžu sama T___T Prostě trapas...
Pak mi Terka zavolala zpět, řekla jsem jí, že trčim v zácpě a asi do 5minut bych tam mohla být. Řekla to třídní, tak jsem byla klidnější. 
Vojta mě vysadil před školou, já vyběhla schody a běžela do studovny. Nestihla jsem zaháení a pak mi Týna řekla - v klidu Verčo, vydýchej se, jdeš poslední, posunuli to.
A já na to - c-co?? To ne T_T  Začala jsem brečet, protože jsem se bála, že si někdo vytáhne mé vymodlené otázky. Pak přišla zástupkyně a řekla, že se pořadí nemění. Třídní mi donesla kapesníček a šla jsem hned na řadu.
TAKŽE! Mysli na číslo 8! Chceš osmičku! Tahej levou rukou, LEVOU!!! Aaaa, pozooor - číslo 17!
Cože? Proč? (Stále si pletu pravá x levá a tahala jsem pravou rukou :DDDDDDDDD )
MALÝ PRINC! - Yukina, ostuda si ani nepamatovala, jak to skončilo. Něco jsem tam vyčarovala a jelo se dál.

Ošetřovatelství - 21! 21! DIABETES! 21! LEVÁ RUKA - aaaa 3! Ileus neboli střevní neprůchodnost. Opět něco, co jsem moc nechtěla... Naštěstí si pamatuju anatomii, takže popis trávicího traktu byl jednoduchý, ileus jsem taky vymyslela, ale léčbu jsem pokazila.
Dal Angličtina - tady mi bylo uplně jedno, co si vytáhnu. Ani jsem nevěděla, co všechno za otázky tam je. Opět číslo 3! Blood sugary test - neboli měření cukru/ glykémie u diabetiků, pak téma Living and Furniture a pak jako situaci - pořádám Halloweenskou párty. V poslední části mluvím o nějakém svém pacientovi, v angličtině, samozřejmě - s čím byl přijat, proč, jak jsem se o něj starala, nějaká léčba a jak to s ním bude v budoucnu. Angličtinu jsem dala s přehledem. Z té mám jedničky ze všech částí a přitom v ní nejsem dobrá. 
To nejhorší nakonec - PSYCHOLOGIE. Nevím proč....ne...vlastně vím proč. Neznala jsem otázky, a šla jsem tam s tím, že nevím, co bych si chtěla vytáhnout. Hlavně ne vývojovou psychologii... A? Vytáhla jsem si vývojovku :DDDDDDDDDDDDDDDD Psychologie mi dopadla nejhůř ze všech. 
Měla jsem z ní i nejhorší pocit. Ale víte co? Od července SNAD budu sestřičkaaaa!!! Zvládla jsem to! Mám maturitu za sebou! Teď mě čekají jen přijímačky na vysokou a mám to z krku :3

Hezký večer a dobrou noc ♥ Jdu se konečně a v KLIDU prospat ♪♫