včera jsem chtěla vyzkoušet takovou u mě nezvyklou kombinaci barev - růžová, červená, modrá. Snažila jsem se zakomponovat nové kousky v mém šatníku a konečně našla kombinaci s krásnou sukní od Porcelain Doll, která se mi moc líbí. Ještě doplnit o slamáček a bude to dokonalé!
Zrovna jsem měla volno, ale jinak většinu týdne trávím v nemocnici na 12 hodinových směnách.
Často jsem začala přemýšlet nad tím, jestli se na tu práci hodím, jestli bych to měla dělat, jestli si na to dostatečně věřím a je to to, co chci v životě dělat??
Ráno často vstávám s pocitem - neee, zase do práce, mně se nechce T___T. Víte, jsem ten typ člověka, co si rád pospí, a tak je pro mě vstávání před 5. hodinou ranní sebevražda ☺
Pak přijdu do práce, kouknu kdo přibyl a kdo odešel. Něco málo si zjistím, jak jsou pohybově na tom a jdu se pustit do práce. Hygiena, léky, snídaně, pomoc s jídlem, nějaký ten inzulínek, papírování, krvičky... Celkově to hezky utíka a odsejpá. Když někdo zemře, nese se to těžce, někdy o něco líp, ale musíte se s tím srovnat. Udělali jste všechno, co jste mohli. Když má někdo bolesti, snažíte se mu od nich pomoci a zacházet s ním tak, aby ho to bolelo co nejméně. Právě v práci si uvědomuju, že to opravdu dělat chci. Stále se tam usmívám a chovám mile, i když mám ten den třeba špatnou náladu. Opravdu neexistuje nic krásnějšího, než pochvala nebo dík od pacienta. Když vám poví - vy jste mi padla do oka. Jste tak hodná, hned se díky vám cítím líp. Vy se na tu práci hodíte, sestři. Děkuji vám za všechno...
Taková slova potěší. A potěší mnohem víc, než čokoláda nebo nový dream item v mém šatníku. Vykompenzuje to všechny ty špatné pocity, když se někdotrápí, umírá a já nemůžu nijak víc pomoct, ani ho zachránit. Kdysi mi jedna velice moudrá paní řekla - svět nespasíte, nesnažte se o to. Netrapte se tím. Dělejte jen to, co je ve vašich silách!
Opravdu to pomáhá. Už se tím tolik netrápím a čím déle jsem v nemocnici jako sestra a ne jako žákyňka na praxi, tak se tím víc "otužuju", zjišťuju nové informace, učím se fígle a triky, které mě ve škole nenaučí a celkově poznávám práci jako takovou. Je to jiné než praxe, dovolím si říct, že lepší a rozhodně to chci dělat i v budoucnu! :)
Tím jsem se rozepsala o své práci XD Snad to nikoho nenudilo a tady je konečně včerejší outfit! ♥
Fotit se sama bez stativu je o nervy.... Žebřík posloužil celkem dobře, ale automat no....už jsem neměla trpělivost :D
sukně: Porcelain Doll
halenka: Amavel
svetřík: sekáč
ponožky: off brand
boty: Angelic Pretty
kabelka: Angelic Pretty
náhrdelník: Emerald Dream
prstýnky: Porcelain Doll, Lyrel
růžová mašle a double clip: handmade
růžičky: NewYorker, H&M
náramky: vietnamci
A pokud to nevíte, protože už to možná už dokonce pár let nepíšu, bloomers a spodnička jsou handmade :D
první foto je kvůli barvám. Nejsou tak zkreslené jako na fotce ze zahrady .♥
Děkuji za komentáře a to, že čtete můj blog ^w^ Opravdu si toho moc vážím! Děkuju ^^
Yuki♪♫
Tohle ti strašně moc sluší!I bez slamáčku je to dokonalé! :3 a dovolím si říct, že jsi v tom krásnější než ve většině temnějších outfitů ^^ moc se mi v tom líbíš ^^ kombinace barev je nádherná a ten svetřík je boží :3
OdpovědětVymazatTeri :)
mockrát děkuju ♥ :3
VymazatTa kombinace barev vypadá moc dobře a hrozně ti sluší! A ta sukně je moc roztomilá.
OdpovědětVymazatděkuju ♥ Dan naopak pořád prosí, ať nosím gohic, že se mu na mě líbí nejvíc XD
VymazatOutfit jsem Ti komentovala už na Facebooku, je úžasně roztomilý!
OdpovědětVymazatA tady chci ještě připsat reakci na odstaveček ohledně Tvé práce. Velice si Tě vážím a obdivuji cestu, kterou jsi se vydala. Poslední dva měsíce jsme jezdili za babičkou do nemocnice a v takových těžkých chvílích, když je člověk nemocný a nemůže, si o to víc váží každého úsměvu a milého slova. Taky tam byla jedna milá a usměvavá sestřička v růžových podkolenkách, a jen její přítomnost opravdu hřála u srdce. Myslím, že i Ty jsi člověk stejného založení. To prostředí nemocnice bylo velice depresivní (oddělení pro přestárlé lidi ve špatném stavu, v podstatě už jen čekajících na smrt), ale díky milému jednání a úsměvu na tváři sestřiček to pro ty lidi (a jejich příbuzné) bylo přeci jen o něco snažší. Osud nezměníš, když má nastat něčí "hodina", nastane... ale můžeš jim dát aspoň trošku lásky dokud ještě žijí, a to znamená opravdu hodně (víc, než si možná myslíš).
Možná začínám trochu litovat, že jsem tu sukni tenkrát nakonec neodkoupila, ale na druhou stranu vím, že bych jí nikdy nedokázala takhle pěkně nakombinovat *_* Ta červená je nádherná! <3
OdpovědětVymazatPráce šlechtí člověka, v tvém případě dvojnásob. Při každé smrti si můžeš připomínat, kolik zachráněných životů za tím stálo, nic není nadarmo a nic není bez zásluh. Každý si odžil své a pro někoho je to i vysvobození, ti lidé by zajisté nebyli šťastní, kdybychom kvůli nim truchlili, hlavu vzhůru a hurá k zachraňování toho, co se dá! ^^