Poslední rozloučení...

Tento článek bych ráda věnovala mému milovanému potkánkovi Shinovi jako  rozloučení...

Kdysi jsem podobný článek psala, ale to můj Shineček ještě žil...

Začnu od začátku - Tohle je Shinečkův a můj příběh...
Cítila jsem se sama, tak jsem rodiče přemluvila, abych mohla mít nějaké zvířátko, co

by se stalo mým kamarádem... Měla jsem křečka, myšku, ale ani jedno z nich nikdy nebylo jako Shino.
Pro Shina jsem si jela do chovatelské stanice v Povrlech. Byl maličkatý, matka mu neposkytla dostatek mléka. Musela jsem se o něj starat já. Dostával Sunar pro miminka, ale i přes to z něj vyrostl trochu zakrslejší potkánek, než normálně jsou. Z počátku jsem se ho bála, vrhal se mi po ruce a já myslela, že mě chce kousnout. Pak jsem si někde přečetla, že se mám nechat kousnout a tak získám jeho důvěru. Riskla jsem to. Strčila ruku do klece a Shino se po ní vrhnul. Bála jsem se zbytečně... ten maličký pidižvík mi olizoval prstíky jeden po druhém. Předbíhám, ale chtěla bych napsat - v životě nikoho nekousl. Hodnějšího potkánka jsem nezažila. 
Nosila jsem ho všude, spal mi v kapuci, v zimě jsem ho s sebou brávala zachumlaného

v mé palestině u krku, aby si mohl ohřívat své studené packy.
Když mu byly 2 roky a nějaký ten měsíc, přišla první nepříjemnost. Pořád kýchal, nešlo se toho zbavit a z oka mu vytékal porfyrín (červené barvivo, které značí, že něco není v pořádku) Kýchal už dřív, tak jsem vyměnila piliny za pelety, protože jsem usoudila, že jde o alergii. Teď se to bohužel vrátilo. Šla jsem k veterináři. Kouknul se na shina, umyl očko a řekl, že má jen zánět a nic to není, že rýma a kýchání zmizí také. Předepsal mi 2ml očních kapek. Chtěl za to po mě 200kč. 
Vůbec mě nepřekvapilo, že i s OČNÍMI kapkami se jeho stav nijak nelepšil a pan

"hodný" veterinář ze mě jen vysál peníze. Na doporučení mého táty jsme jeli k veterináři do Ústí nad Labem. Je to nejmilejší veterinář jakého jsem kdy viděla. Bohužel, když jsme tam Shina vezli, stačil jeden doktorův pohled a konstatoval, že můj myšáček prodělal mrtvičku. Píchl mu malou injekci proti otoku mozku a vysvětlil mi jak mu mám dávkovat léky, abych hlídala jestli jí a pije ale, že nemůže slíbit, že přežije, protože je už celkem dědeček. Tento hodný pan veterinář mi naúčtoval pouze léky. Neplatila jsem ani 100kč a přitom mi dal tolik věcí...
Shineček se po mrtvičce zotavoval asi 3 měsíce. Byl částečně ochrnutý na pravou část těla. Za ty tři měsíce se to naštěstí skoro vrátilo do normálu. Mohla jsem se s ním zase smát a být šťastná. 
Včera se mi zdál sen, že jsem přišla od babičky domů a Shino byl mrtvý...

Šla jsem domů a nebyl mrtvý, ale měl na zadní tlapce napravo černou bouli. Ještě před dvěma dny ji neměl. Okamžitě jsem usoudila, že takhle vypadá a rychle roste jen zhoubný nádor... Na tomhle místě je bohužel i neoperovatelný. Věděla jsem, co jeho i mě čeká. Mě spousta smutku a jemu musím dopřát eutanázii. Nechci, aby se trápil. Sice to necítil, ale špatně se mu s tím chodilo. Jeli jsme na veterinu. Opět tam ordinoval ten hnusný pan veterinář. Po dvou hodinách konečně přišla řada na nás. Je sice hnus říkat konečně, ale já se svíjela v čekárně a ještě teď mi třeští bolí hlava jako by mi do ní někdo mlátil kladivem. Po těch dvou hodinách zlého doktora vystřídala milá paní doktorka. Podívala se na mé nebožátko a konstatovala neoperovatelný zhoubný nádor. Přesně jak jsem si myslela. S eutanázií

jsem byla smířená, ale stejně jsem se slzám neubránila. Shineček se semnou mazlil, tulil se a dal mi svou poslední pusinku na dobrou noc. Musela jsem ho dát do klece, v tu chvíli mě popadl Honza (mámy přítel) a odvedl mě pryč z ordinace, abych to neviděla. Naposledy jsem viděla Shina, mého nejlepšího kamaráda, jak šplhá po kleci nahoru a kouká na mě kam jdu.... Nedivte se mi, že jsem se sesypala, řvala, byla na sebe naštvaná, že jsem v té poslední chvíli nezůstala s ním. Teď už je v zemi plné stejně hodných potkaních dušiček, jako byl on.. Možná tam potkal i své bratříčky. 
Já vím teď jediné - Po Shinovi už žádného potkana nikdy nechci, protože on byl pro mě vším...

Na nějakou dobu jsem zvolila i smuteční oděv...

39) Yuki's diary - Vánoce

Hezký dobrý den přeji ^__^. Konečně jsem se dostala domů, abych nafotila své Vánoční dárečky. Ježíšek byl letos velmi štědrý, až mě to šokovalo, jak moc štědrý...
Než se ale dostaneme k dárečkům, pokusím se shrnout, jak probíhají Vánoce v mé rodině...

23. prosince
Celá rodinka se sejde, aby společně spatlali bramborový salát.
Připraví se suroviny a rozdělí činnosti. Máma dává do salátu všechny potřebné suroviny - zeleninu, brambory, vejce, atd... Honza (to je mámin přítel, žije s námi minimálně 10let) zase salát dochucuje. Přidává majonézu, sůl, pepř a hořčici. Sestra většinou přihlíží, letos se nedostavila vůbec a já poctivě míchám, protože mám nejdrobnější ruce v rodině a tak salát nekydá všude okolo. Když by míchala třeba mamka, tak by ten salát byl po celém stole.
Salát máme hotový...

24. prosince
Ráno vytáhneme a ozdobíme Vánoční stromeček. Letos jsme ho zdobily jen má sestra

a já. Mamka s Honzou mezitím připravují a vaří polévku, dělají chlebíčky a jiné dobré jídlo...
Zbytek dne koukáme na pohádky.
Letos jsme večeřeli dřív, protože Honza musel na noční do práce. Před 17. hodinou jsme se šli všichni nějak slušně obléknout a v 17,00 usedli k večeři.
Probíhalo to jako každý rok. Všichni sedí a mamka podává jídlo na stůl. Máma měla obalovaného kapra, sestra a já kuřecí řízek a Honza vepřový řízek. Máte taky takhle rozmanitý výběr masa k salátu?
Co jsem měla u večeře na sobě? Chtěla jsem jít v lolitě. Cítím se v ní dobře, ale sestra má hodně podobné
šaty jedněm mým, tak jsem se letos rozhodla s ní ladit. Byla jsem v Gothic bez lolity.
Po večeři utečeme do pokoje a čekáme až zazvoní Ježíšek. Je to taková pěkná každoroční tradice.
Po zazvonění na nás čekají dárečky pod stromkem s zářícími prskavkami.

Dárečky jsou vyřešeny. Následuje cesta o dům dál - k babičce.
Po tom, co se rodina Pechovic  (moje) a Rácovic (bratranec) navečeří a předají si dárky, se všichni vypraví asi o 300m dál, k naší babičce. Tam je ještě prababička, děda, no bývá nás tam dost...
Opět se tam klábosí předá se další Ježíšek a jí se čokoládovobanánový dort (bez něj si nedovedu štědrý večer představit)
Letos jsme se celá rodina dívali společně na Pelíšky...

dokonce i náš pes dostal řízek se salátem! XD

25. prosince
Vstává se ráno cca v 9 hodin a jede se k tátovi. (jen já a sestra)
U táty máme poštědrovečerní oběd.

A co mi Ježíšek letos nadělil??

Dneska jsem si rozbalila i dáreček od Silvi a Domi. Pokud to teď čtete - Oběma Vám děkuji za dárečky. Jsou nádherné a mám z nich radost. Vaše vám pošlu až seženu na poštovné :D

Uíííííííííííííí moc se mi ten doubleclip líbí, bude se hodin nejen k Sugary Carnival ale šel by i k mým oblíbeným hodinovým šatům. Děkujii !!
btw - stáhla jsem si do pc xiuxiu, udělalo mi to uplně úžasné oči! Ani jsem si nemusela dávat čočky XD

Alpaca Yukiarpakasso od mého přítele. Nemá ji rád grrr... nechápu, co má proti lamám

Místo pro moje šití. Moc potřebný dáreček a mám z něho radost ^__^

domácí ježíšek mi nadělil nový notebůček, Asusíček. Náhrada za mého Toshibu dědečka, který těsně před Vánoci zemřel... Celkem dobře načasovaný dárek. Nový notebook byl hodně potřeba.

zimní botky, už se mi podařilo na tom podpatku zabít..

Kabát, vejde se mi pod něj lolití sukně, juhuuuu

Nu a pak jsem u tatínka dostala se sestrou mobil. Já ho urgentně nepotřebovala. Když se mi můj nedávno rozbil, přítel mi dal nový. Sestra na tom byla poměrně hůř, ale dostaly jsme ho obě, aby to bylo fér. Konečně mám android a můžu stalkovat EGL XDDD a lolita sales XD 
A shrnutí? Letos se Ježíšek praštil přes kapsu, opravdu mě to šokovalo! Z Vánoc mám radost, ale neužila jsem si dostatečně řízky a salát. Tak se na to zaměřím příští rok.

Jaké byly vaše Vánoce? Líbili se vám?

38) Yuki's diary - Objevení dosud nepoznaného

Zdravím Vás! ^__^
V tomto předvánočním období tu mé články stále přibývají. Je plno akcí a také před Vánoci pořád něco kutím. Už mám všechny Vánoční dárky s výjimkou mého táty a přítele...
Asi si budete říkat, že jsem naprosto blbá, ale až včera jsem objevila tajemství ketlování O.o
Do teď jsem si myslela, že je to něco speciálního. Nedalo mi to a paní v bižuterii jsem se při nákupu perliček zeptala, jak se to dělá (nevěděla jsem, že je to ketlování) a ukázala jí to na nějakém náhrdelníku pro představu. Doma jsem měla stuhu. Co mě asi tak napadlo kutit?

Nerada to píšu, ale je to vlastně i důvod, proč jsem se pustila do tvoření všehocos. Posledních pár měsíců na tom nejsem psychicky nejlépe a vyrábění mě uklidňuje. Našla jsem ve švadlence dvě kamejová lůžka a už mám spoustu nápadů, co s nimi udělám *__* Jen musím našetřit na Fimo liquid... není to zrovna levná záležitost, tedy alespoň ne v našem papírnictví.

Dnes jsem měla štěstí. Ve škole nás bylo poskrovnu. Z naší zdravotnické půlky jen 4 a

z toho 3 šli do Benešova na ZŠ předvádět první pomoc, takže na ošetřovatelství zůstal jeden člověk, já. Paní zástupkyně ale zařídila, že ošetřovatelství odpadlo a já mohla jít domu už v půl jedné.
Po škole jsem se zastavila ve švadlence pro stuhy, v bižuterce pro perličky, spoustu ketlovacích jehel a šupejdila si to domů.
Jeden balíček jsem kupovala už včera a svůj první výtvor věnovala Lin k narozeninám.
Udělala jsem ze stuhy mašličku, neměla jsem dost perliček na náhrdelník a u náramku mě nic nenapadalo. Stejně náramky nenosím (pár jich mám, asi 4 a jediné které nosím, jsou z bavlnek) 
Vyrobila jsem druhou mašličku. V té chvíli jsem si vzpomněla na Silviiny a Domiiny double clipy. Jsou nádherné (odkaz zde)
Hrozně moc mě bavilo a stále baví vyrábět tyhle vlasové blbůstky :3

Jen se cítím špatně, že jsem vytvořila nápad někoho jiného, ale když je to jen pro mě a nebo jako dárek pro někoho, tak černé to snad není ^__^

Už mám pro sebe 3 a ještě jsem neskončila. Jen mi zase došli ketlovačky...

Btw: Už jsou fotky z Pražského srazu ^__^ Je to můj osobní blog, tak si ho snad můžu dovolit zaspamovat svými fotkami XD

Ta srdíčka byl Taurwenin nápad... Ani ho pořádně neumím O.o :D

Všem třem to taaak moc slušelo *__*

A na závěr jedna s Ketmarou XD

37) Yuki's diary - Pražský Vánoční sraz aneb děčínský balík jede do Prahy

V Sobotu se konal již 6. ročník Vánočního srazu v Praze. Z nějakého důvodu se tam rozhodla jet i má líná a strašpytlí maličkost...

Sobotní ráno 7, 55
Nařídila jsem si budíček na 7, 55, protože se musím ještě pět minut převalovat a přemlouvat se ke vstávání.
Pak jsem se až do 8, 45 zkrášlovala, oblékala a tak dále. Snídat jsem bohužel nestihla. V 8, 50 (5 minut před příjezdem autobusu) mi došlo, že legitka na autobus leží v kapse u druhého kabátu. Od babičky už bych se domů vrátit nestihla... Nezbylo mi nic jiného, než popadnout pár drobných a autobus si zaplatit.


9, 24 
Rychlík číslo X vyjíždí z děčínského hlavního nádraží směr Praha. Cestou si malá Yukina uvědomila, že ztratila svou oblíbenou placku. Nebyla bych to já, aby se mi nestalo krom průkazky něco nemilého. 
Cesta byla dlouhá a nudná. Neměla jsem sluchátka a jediné, co mi zbylo, je kochání se krajinou a poslouchání hádajících se Němců XD

10, 56
Příjezd na nádraží Holešovice
Tady na mě měla čekat Etsu. Nebyla tu.. Oběhla jsem Holešovické nádraží, ale nikde jsem ji nenašla. Musím být v klidu...žádná panika. Po více jak pětiminutovém čekání panika nastala. Vzala jsem do ruky mobil a volala svému příteli aby mi sehnal číslo na Etsu. V tom se má zachránkyně objevila! Dan se tedy ani nemusel namáhat a já mohla být klidná. Děkuji Etsu :D
Z nádraží jsme šli koupit lístek a tramvají jeli na slibovaný mini výlet. Etsu mi slíbila, že mě vezme do Flextexu. Moc se mi tam líbilo! Je to veliký a úžasný obchod. Poprvé jedu pražskou tramvají, poprvé jsem ve flextexu a hned tam potkám.... počkejte si :D RIWUUUUUUUUUU!!! Hypnotizovala jsem ji pohledem. Je tak nádherná *__* a poradila nám s Etsu internetový obchůdek s různými blbůstkami pro šití.

12 hodina a nějaká ta minutka
Dobelhali jsme se do kavárny Knoflík. Cestování metrem byl pro takového "vesnického balíka" jako já celkem zážitek. Ne že bych pocházela z vesnice, ale nenavštěvuji taková velkoměsta, takže jsem z každé blbůstky měla vánoce.
V kavárně už bylo spoustu lolitek. Maličko jsem se bála, že budu sama, ale Etsu se lepila na mě a já s radostí na ní, takže jsme ani jedna nebyla sama. Zanedlouho přišla Scatty. Jakmile nás uviděla, v jejích očích se objevila jiskra a běžela k nám. Stejně jako my, byla ráda ze známých tváří.
V levé části kavárny meli různé značky rozložený svůj maličký obchůdek. Zaujalo mě

Mnou zkrášlené toustíky XD

tolik věcí! Slíbila jsem si, že budu šetřit >__< ale nešlo odolat...
Poté, co se všichni občerstvili a poklábosili, se začalo něco dít. První byla na programu seznamovací hra. Docela, docela dost mě to zaskočilo... Moc se stydím, když si mám stoupnout a něco o sobě říkat >__< Přežila jsem to. Následovalo pár hudebních vystoupení a také byl před kavárnou takový improvizovaný fotokoutek. Nebudu popisovat celý program. Bylo by to na dlouho.
Moc mě potěšilo, že si se mnou přišly popovídat Jam a Taurwen. Jsou to obě milé a sympatické slečny. 
Ketmara od našeho posledního a zároveň prvního setkání otočila o 180 stupňů. Starala se o všechny, byla milá a usměvavá, takhle se mi líbila :3 Její energie a nadšení mi vymazalo vzpomínky na nepříjemné raní události. 
Potěšil mě Ketmařin dáreček. Dostala jsem nádherný náhrdelník s klavírem a houslemi. Housle jsem sháněla k mým houslovým šatům, takže jsem z toho měla a pořád mám ohromnou radost. Na druhou stranu jsem se cítila špatně, že pro Ketmaru nic nemám...

Okolo sedmé večerní mě Etsu se Scatty doprovodily na nádraží. Vlak jsem málem nestihla. Byl přeplněný a třičtvrtě cesty jsem seděla na schodech...
Domů jsem dorazila v pořádku a ráno po tom (neděle) jsem zase vstávala brzy, protože jsem musela do práce >__< odkud jsem chytla pěknou rýmu a kašlíček...

Ketmaro, děkuji ti za báječný sraz! ^__^

Už se těším na Olomoucký sraz koncem ledna, ale ještě víc na Terezčin teplický, který se bude konat 22. 12. Doma je přeci doma :3

Omlouvám se, že tu nejsou fotky. Nějak jsem krom toustíku nefotila. Ketmařin report ze srazu si můžete přečíst zde ^__^

36) Yuki's diary - Christmas cookie

Zdravím, všem přeji hezký čtvrteční večer! 

Vánoce se blíží a já lajdák jsem nenapekla žádné cukroví. Moje maminečka se do toho nějak zvlášť nehrne, takže jsem si pro dnešek kuchyni zabrala já >:D

Jak už jsem říkala, moje máti nepeče cukroví, tedy alespoň ne nějaké speciální. Vždycky udělá pár rohlíčků a linecké. Linecké mám moc ráda, jenže to dělá pozdě. Do vánoc nezměkne a to, co zbude, sníme vždycky už změklé až na silvestr. Honí nás se sestrou mlsná, takže vyzobeme i to tvrdé.

Nikdy mi ale nenapekla perníčky. Vždycky jsem je spolužákům záviděla. Loni došlo k rozhodnutí, že je zbytečné mámu přesvědčovat, aby udělala perníčky, proto jsem se do nich pustila sama.

Měli jsme ještě plynovou troubu, takže hlídat je bylo celkem náročné :D

Letos se moc povedly (tedy alespoň chuťově). Díky horkovzdušné troubě, která má letos na cukroví premiéru, jsou hezky upečené a nejsou ani trošku spálené. Zkoušela jsem do malé části těsta přidat rum (donutil mě mámy přítel :D ) a vznikly tak moc dobré rumové perníčky. 

Nemám je nazdobené, zatím jsou v krabici a čekají na druhou várku a na to, až si má mladší sestra udělá čas a pomůže mi se zdobením. Pak sem dám fotky a samozřejmě recept! :3 

Krom perníčků jsem si vyrobila i mašli do vlasů na sobotní sraz. Opět to říkám, moc se těším, ale zároveň i bojím. Přeci jen jdu do neznámého teritoria :D

___________________________________________________________________

Hi, Christmas is coming, so today I baked a gingerbreads for the Christmas. We have an electrical oven, it's more comfortable than baking in the gass oven. 

My mother doesn't make a lots of kinds of christmas cookies, but I really love the gingerbreads. I must bake it myself or with my sister. She loves the gingerbreads too ^__^

They are good this year. om nom nom :D but they aren't finish yet. 

I will take some photos of the gingerbreads soon. :)

Next thing is my handmade head bow for lolita meeting this Saturday :3 The prettiest head bow in my closet :D

And it's all, bye :3

35) Yuki's diary - Vánoční koncert

Tento víkend se koná vánoční sraz v Praze :3 Konečně mám našetřeno na vlak. O tom ale tento článek nebude...
Dnes jsem měla jít ze školy o hodinu dříve, abych stihla zvukovou zkoušku v divadle. Poslední hodinu bylo ošetřovatelství a píchali jsme injekce, takže jsem tam tu hodinu musela zůstat. Tohle přeci nešlo zameškat. Moc jsem se na to těšila.
Po škole jsem rychle pádila domů se naobědvat, poté se oblékla a utíkala do divadla. Zvukovou zkoušku jsem stihla. Následně na to přišlo hodinu a půl dlouhé čekání, než začne koncert. Účinkovala jsem jako flétnistka v celkem dvou vystoupeních. 
První - Bílé Vánoce (paradoxně v černých šatech :D ) se skupinkou maličkých dětí hrajících na zobcové flétničky. Jaksi jsem tam mezi nimi trčela jako maják... Všechny ty dětičky měli ve vlasech nádhernou vločku (samozřejmě ji měli ve vlasech dívky, chlapci ji měli připnutou na košili) Byl to nápad mé paní učitelka a hned mi taky jednu dala do vlasů. 
Je to celkem legrační, jelikož je má přezdívka Yuki (sníh). 
Mého druhého a zároveň posledního vystoupení koncertního podvečera se ujal Junior Jazz Band. Ze všech těch dětských vystoupení vždycky hrajeme poslední, protože to nejlepší je na konec :D
Nee, jen žertuji. Ale na rozdíl od ostatních vystoupení (koledy, lidové písničky, sbory) náš jazz vždycky probudí celé divadlo.
Celkem mě zklamali mí bývalí spolužáci z Gymnázia, kam jsem chodila ještě před rokem a půl. Najednou nejsem na gymplu (nechtěla jsem odmaturovat a neumět nic, takže po dokončení 4. třídy víceletého gymnázia jsem šla na Střední zdravotnickou školu) a tito tři nejmenovaní spolužáci (o kterých jsem tedy vždycky věděla, že nejsou jedni z těch skromnějších) na mě koukali jako na hmyz. Jako bych byla něco horšího než oni. Vážně, takové elitářství je hnus...

Bohužel nemám žádnou fotku mého outfitu, alespoň jsem ho tedy sestavila. Pak mám ještě fotku té vločky ve vlasech ^__^
__________________________________________________________________
Kvůli kamarádce jsem se rozhodla napsat i nějaký stručný miničláneček i v angličtině :D prosím neukamenujte mě. Vím, že není nejlepší...

Hi Lili, I would like to write there more and more articles in english for you :) because you don't understand the czech language :DToday I had a musical concert in Theatre. I was there with my orchestra called Junior Jazz Band, so we are play jazz music.
For today I choosed my handmade Violin Symphony JSK. My teacher gave me a snowflake. It's funny :D my nickname is Yuki ( snow ) and I had the snowflake in my hair. The concert was fine and I had a lot of ovation for my dress :3

Růžová zahrada

Konečně mám od Ketmary pár fotek z Růžové zahrady, kde nás (Severočeské lolitky) přijela vyfotit až do mého domovského městečka (Děčín). Ty fotky jsou tak nádherné, že je sem prostě musím dát. Je to přeci jen můj blog, tak malý spam snad nevadí XD

S Terezkou Saki, moc ji obdivuji, líbí se mi její styl (nejel lolita) a mám ji moc ráda ^__^

Má nee san Lin . Vážně jí to slušelo! Jenže jí to nevysvětlím XD

34) Yuki's diary - Violin Symphony JSK, denní rekapitulace

Zrealizovala jsem další z mých návrhů a to Violin Symphony JSK. 
Dnes mám opravdu dobrou náladu a nafotila jsem i spoustu fotek, tak se pohodlně usaďte a pusťte se do prohlížení a čtení ^__^

Začalo to jako dobrý nápad. Z gosu rori jsem narýsovala střih a říkala si, jak bude na VS JSK super. No.. nebyl a dopadlo to špatně. Ty "šaty" mám teď jako látku na mašličky a tak..
Nezbylo mi tedy nic jiného, než použít ten můj původní střih. Něco jsem na něm ale pozměnila. Kdybych sukni normálně nařasila, nevynikly by struny, takže jsem dalo by se říci okopírovala styl, jakým je ušita má AP jahůdková sukně. Povedlo se. Dál budu přidávat komentář k fotkám :)

TENHLE STŘIH BYL ZMUCHLÁN A SKONČIL V KOŠI!!

nuže, tady máme "kostru" budoucích šatů

Ten bordel je onen zmuchlaný špatný střih!

Co je to za patlaninu? No přeci struny! (můj přítel byl tímto výtvorem zděšen)

Nebojte, po odlepení lepící pásky je vše tak, jak má být

Zkouška šatů, chybí ještě malý detail

HOTOVO!! Fotka není nic moc, sestře se nechtělo mě fotit :(

Nu a teď dnešní rekapitulace. 

Mám menší potíž s matematikou. Kazí mi průměr na vysvědčení! Dnes mi ale šla, všechno jsem chápala, konečně mi to šlo a my z toho nepsali písemku!

Po dlouhé době jsem navštívila mou kadeřnici, které moc moc věřím a nechávám si stříhat ofinku jen od ní. Nikdy mi to nezkazila. Při cestě domů jsem své pačesy vyfotila a poslala příteli. Co říkáte na moje zimní ušáky? :D

Nechala jsem si zkrátit vlasy. Sice je to prý o 10cm, ale mě i ostatním to přijde jako pěkný kus! Když jsou kratší, zaexperimentovala jsem s kulmou na vlasy. K mé smůle mi prstýnky drží jen pár minut a lak si na to plácat nechci, ten mám na spodničku :D

Konečně měli v městské knihovně k zapůjčení román od Vladímíra Nabokova - Lolita. Musím ji přečíst, abych věděla o čem mluvím, když vysvětluji, že tato lolita s tou mojí nemá co dělat. Jsem na straně 63. Znechucuje mě to, ale baví číst...

To je z mé denní rekapitulace vše, ahoooooj ^__^

aneb jak se oblékám do školy, když mám náladu se oblékat