Je zvláštní, že to píšu takhle veřejně, ale nejde si nevšimnout. Předem vás varuju. Pokud si nechcete zkazit den čtením toho asi nejvíc depresivního článku v historii mého blogu, zavřete to a jděte pryč...
Příspěvky na blog nejsou tak časté jako dřív, kdo mně má na FB ve friendlistu, tak si mohl všimnout, že pozitivní náladou zrovna nesrším...
Bojuju s tím dlouho. Dařilo se mi vyhrávat, ale teď se všechno spolčilo proti mně a já to nezvládla. Jsem asi moc slabá...
Mám potíže se svým sebevědomým, celkově se potýkám s depresí. Pojem "deprese" zní tak snadně, ale ve skutečnosti je tento stav následek dlouhodobého působení stresu.
Je toho hodně. Chodím do školy, potom pracuju v nemocnici na směny. Když mám několik nočních po sobě,hůř se mi vrací do normálního režimu spánku. Nestíhám se kvůli práci někdy učit na zkoušky a momentálně jsem v takové fázi, kdy mi není fyzicky ani psychicky dobře, nedokážu se soustředit na učení a přeju si odpočinek od všeho. Od školy,od práce, od lidí okolo, prostě zmizet. Bohužel mi to není umožněno, nemůžu si to kvůli práci a škole dovolit a to mně ještě více sráží.
Jsem zdravotnický asistent. Studuju vysokou školu, abych mohla být Všeobecná Sestra a dělat sesterskou práci. Momentálně v nemocnici dělám, i když jsem asistent, práci VŠEOBECNÉ SESTRY. Dělám všechno co právě ta sestra. Uplně všechno,bez výjimky. Je totiž málo personálu. Protože pracuji na půl úvazku kvůli škole, nejsem v práci tak často. Jen víkendy a pátky. Nevyznám se tedy stále ve vší administrativě a stále nemám ještě tu rychlost jako ostatní sestry. Z práce tedy chodím pozdě. Trvám totiž na tom, že chci mít vše v pořádku a odcházet domu s čistou hlavou.
Práce sestry je, dovolím si říct, jedna z nejvíce stresujících prací vůbec. Časované léky musíte podat VČAS a někdy jich je fakt dost. Do toho vám přijede akutní příjem. Ten byste měli vyřešit okamžitě. Okamžitě podat léky, které mají být podány při příjmu na oddělení, sepsat s ním papíry a případné souhlasy. To není chvilka a zdrží to od té práce, kterou jste původně tak hezky stíhali. Doktoři čekají na to, až jim předáte papíry s ordinacema, aby mohli dělat vizitu. Vy musíte dávat pozor, abyste něco nepodali ve spěchu jinému pacientovi. Jedna sestřička jich má na starosti až 15. Do toho si hlídáte výsledky krevních odběrů, abyste podle nich podali léky, které jsou závislé na výsledcích. Přebalujete a pečujete o pacienty, přebalujete rány. Když mají horečky (a to teď vychytávám fakt často) každou hodinu lítáte s teploměrem, dáváte ledové obklady, zapisujete teploty, hlásíte lékaři, podáváte léky na horečku, ale ona ne a ne klesnout... Do toho ten stres že zase nestíháte. Papíry se hromadí, čas utíká...co teĎ? No papíry počkají. Takže je dodělávám po předání služby a to způsobí, že jdu domu později. No a doma, kde bych měla odpočívat, to pokračuje dál. Přemýšlím, jestli jsem vše podala správně, jestli jsem nezapomněla objednat nějaké vyšetření, něco odhlásit, protože byl pacient propuštěn, pláču, že jsem si asi vzala na starosti velké sousto...že tohle asi není práce pro mně.... že to miluju, ale nechci nikomu ublížit, nechci mým kolegyním přidělávat starosti, protože zapomenu něco zapsat a ony se po tom pak pídí. Kdyby ty papíry nebyly, ulevilo by se mi...Tolik papírů je asi jen u nás...papír na každou blbost...
Doma své problémy a starosti převádím na přítele, tomu pak není dobře, protože neví jak mi má pomoct, začne být ve stresu z toho, že já do něj cpu moje problémy a další problém je na světě...Pak nezvládám školu, protože na to kašlu. Neučím se a místo toho v noci koukám do stropu, nemůžu spát a pláču.
Pak začnu řešit opravdové kraviny v domnění, že zapomenu na práci, že mi bude líp. Ale pak si tím spíš přitížím, protože mi dojde jaká nula jsem...že jsem stín, nenápadná osoba, co zmizí a nikdo si na ni nevzpomene. Člověk, co by raději měl zmizet, aby nikoho neobtěžoval svými výlevy.
Někdy si přeju zmizet, aby opadly ty zlé pocity. Přeju si se jen tak z ničeho nic sbalit a odjet...Třeba na 14 dní, měsíc odjet pryč...klidně sama. Relaxovat, nepřemýšlet nad ničím...plavat, užívat si čerstvého vzduchu, fotit... Kéž by to šlo. Na mé škole nemáme letní prázdniny. Máme v té době 8 týdnů praxe...
Prostě to nezvládám. Nebaví mě to. Nic mně nebaví! Doma se hroutím, v práci jsem pozitivní... Doma pláču, v práci se usmívám a pacienti mi říkají, že jsem sluníčko a jsou rádi, když se na ně usmívám. Jsem v očích lidí, co mně tak moc neznají jako sebevědomá namyšlená blbka, ale ve skutečnosti mám sebevědomí v záporných hodnotách a nechci být moc vidět, bojím se konfliktů, ale na druhou stranu chci vždy říct svůj skutečný názor. Chci znát pravou tvář lidí a přeju si, aby oni viděli a brali mou skutečnou tvář. Já nejsem namyšlená, nejsem zlá, nejsem mrcha..nechci nikomu ublížit. Mrzí mně, že si to ti lidi, co mně anonymně nenávidí, myslí. Proč se zaobírám anonymy? Protože taková jsem...
Proč v lolitě bych měla mít tunu makeupu, drahé šaty a všechno možné, abych vypadala DOKONALE?! Proč?? Proč bych módou, kterou miluji, měla skrývat to, kým jsem? Nechci skrývat sama sebe. Chci ukázat sama sebe a proto se budu líčit tak výrazně jak chci, budu se oblékat jak chci a jestli je to handmade, brand nebo cokoliv,je totálně jedno. Důležité je, že se mi to líbí... Mrzí mně, že se lolita móda vyvíjí stylem, čím více bordelu ve vlasech, tím lepší coord. Když to má staffku/ křídla, tím líp...kam zmizela ta jednoduchost. Ty krásné jednoduché coordy na běžné nošení. Closet of Frills je zahlcen OTT goth, OTT classic. Všichni mají bílé obličeje, velké oči, umělé řasy, staffky (takové žezlo či jak to popsat a na vrchu je třeba kolotoč, bonbon, krystal, cokoliv) ve vlasech loď, spoustu doplňků, KŘÍDLA, hlavožrout mašle, obrovské účesy, paruky paruky a zase paruky... A už je to i u nás... Jdete na sraz v klasickém lolitím coordu a připadáte si jako ita, protože nemáte dost doplňků a nemáte paruku...Takhle to momentálně vnímám...Že už lolita není móda, ale sklouzává do extrémního kostýmového čehosi...protože mnohdy ty outfity s těmi obrovskými doplňky a parukami vypadají jak laciný karnevalový kostým než krásná něžná móda...Je mi to líto.
Kdo dočetl až sem, gratuluji. Snad jsem vás moc neznechutila... A k té lolitě, možná má někdo podobný názor jako já? Jaký máte na tohle názor?...
